Splněný sen!
Když mi bylo 8 let, začalo to dlooouhé přemlouvání rodičů že nutně potřebuju pejska, ono totiž chtít a potřebovat je rozdíl - ovšem mě nezáleželo na velikosti, barvě ani příbuznosti pejska, hlavně aby to mělo čtyři nohy, oči, uši a ocas :-) Nicméně, jsem ke dvanáctým narozeninám dostala toho tolik "potřebného" pejska k životu, Lučíka.
On byl naprosto nejúžasnější štěňátko pod sluncem, má na kontě pouze jednu ožužlanou špičku od bačkory, no to je sen! Co se týče jeho štěněcího věku, tak na to období mám ty nejkrásnější vzpomínky, neboť on byl a je ten nejúžasnější pes pod sluncem.



Dobře, a teď už do reality...
Nebudu Vám namlouvat že miluje chůzi u nohy, má 100% odložení na startu a zóny, rád poslouchá bez piškotu a nevím co všechno. Každopádně je tolik milován že Lučíka mi venčí i kamarádi, když opravdu nestíhám. 

Miluje jídlo, jídlo, taky jídlo, možná i něco k jídlu, taky nějaké jídlo, jídlo k jídlu, a abych nezapomněla tak taky miluje jídlo.



Lučíka prostě nejde nemilovat!